Mnichov 2019 - další podařený fotbalový výlet...
publikováno 24.04.2019
O Velikonočním víkendu nás čekal mezinárodní turnaj v Mnichově. Stejně, jako v loňském roce do Rakouska jsme i do Německa vyrazili s 2 mužstvy ročníků 2009 a 2010.
Tímto článkem chceme těm, co s námi nebyli, přiblížit jak vše probíhalo po sportovní stránce.
Sobotní zápasy ve 4 členné skupině, ze které postupovaly první 2 mužstva do dalších bojů o medaile, se odehráli v obou kategoriích stejně a ještě nám to vyšlo, že jsme se mohli vzájemně povzbuzovat a sledovat jak si kluci vedou.
2009 začali již možná tradičně trochu zakřiknutě a se špatnou koncovkou. Hned v prvním zápase jsme zjistili, že nervozita „velkého“ turnaje na nás doléhá i přesto, že již máme za sebou 2 turnaje v zahraničí. A to, včetně loňského vítězného tažení ze Salzburku. Nedokázali jsme proměnit v branku ani jednu z mála šancí, které jsme si vytvořili. Naštěstí ani soupeř nedokázal ze standardek skórovat a tak remíza 0 : 0 vlastně nic neřešila. Když jsme ve 2 zápase zhruba v polovině hrací doby prohrávali 0 : 1, byli jsme kousek od vyřazení z bojů o medaile. S tím se kluci naštěstí nechtěli smířit a neskutečnou bojovností a nasazením zápas otočili a nasměřovali nás k postupu. Poslední zápas ve skupině jsme již zvládli jako borci se zkušenostmi s těmito zápasy. Soupeře jsme vlastně nepustili ani na naší půlku, natož aby soupeř Sikyho v bráně nějak moc zaměstnal. Vítězství 3 : 0 znamenalo klidný postup z 2 místa.
2010 odehráli sobotu v klidu a tak jak jsme si představovali. Za veliké podpory našich fanoušků jsme ve všech třech zápasech soupeře přetlačili, a i když se moc nedařilo střelecky, utkání jsme dovedly do vítězných konců a v klidu postoupili do nedělního vyřazovacího dne.
V neděli se bohužel museli na chvíli mužstva rozdělit a sledovat jak si kluci vedou pouze přes web a telefony - naše finálové boje se totiž odehrávali pro každé mužstvo v jiném sportovním centru. Věděli jsme to ale dopředu, že pokud se obě naše mužstva dostanou do finálových bojů, budeme hrát každý jinde. Tak že si vlastně tuto variantu všichni Vestečáci přáli. Finálové boje byly naplánované vyřazovacím způsobem, s kterým jsme se na velké akci setkali poprvé. Hned první zápas -čtvrtfinále- vlastně ten nejdůležitější.
2009 naštěstí nepotvrdili, že první zápasy dne jsou pro kluky nervózní, a nehrajeme to, co umíme. Na domácí hráče z předměstí Mnichova jsme vlétli, jak když jsme nehráli fotbal minimálně měsíc. Nejdříve soupeře zachránila tyč, ale pak zkušeně proměněná penalta Máry Merunky a křížná rána Franty nám dali pohodlný náskok. Sice jsme po chybě nechali domácí přiblížit na rozdíl 1 gólu, ale to bylo od domácích vše, co jsme jim dovolili.
Rovněž i 2010 nastupovali do čtvrtfinále s velkým odhodláním tento zápas zvládnout a postoupit mezi nejlepší čtyřku. Před zápasem jsme již věděli, že starší kluci postoupili do semifinále, a tak do utkání kluci nastupovali trochu nervozní, jinak by muselo utkání skončit jiným rozdílem než jen také 2:1, šance které kluci dokázali zahodit, by vydalo na další zápas
To, v co jsme asi všichni snili, ale nikdo to neřekl nahlas, bylo rázem strašně blízko. Byli jsme všichni v semifinále a vysněná medaile byla nadosah, ale také, vlastně ještě dost daleko.
2009tkový soupeř pro semifinále hrál své čtvrtfinále souběžně s námi a tak jsme o něm věděli jen to, že vyhrál 5 : 0. No řekněme si upřímně – štěstí, že je naši kluci neviděli hrát.... Kluci ze Švýcarska na nás vlétli s obrovským fyzickým nasazením v soubojích a se střelami z dálky, za které by se nemuseli stydět ani dospělí hráči vedli 1:0. Asi po 3-4 minutách zápasu přišel pro nás trenéry a rodiče, další a ještě větší šok. Naši hráči se soupeři nejenom přizpůsobili, ale v nasazení a bojovnosti dokonce soupeře předčili. Mára Merunka vymetl z přímáku šibenici a bylo vyrovnáno. A když 5 min před koncem Šíma nebojácně vlétl mezi obránce a brankáře a protlačil míč do brány všichni jsme již
věřili ve finále. Bohužel chvilku před koncem jsme nechytatelnou střelou o toto přišli. Naštěstí jen na chvilku. Kluci po závěrečném hvizdu brečeli a až na pár výjimek nenacházeli odvahu jít na penaltový rozstřel. K 3 dobrovolníkům se přiřadili další 2 rozkazem, a šli jsme na to …..Dan zkušeně a v klidu 1:0 , pak 1:1, Mára Merunka sice ne moc umístěnou, ale prudkou ranou 2 : 1 , soupeř vysoko nad , Franta s přehledem 3 :1 , hráč C.S.Chenois jen do tyče a my měli 3 matchbally , Marek Malecha si asi řekl , proč odkládat oslavy a vymetl šibenici - máme to , jsme ve finále !!!! Dokázali jsme být více než vyrovnaným soupeřem a dokonce vyřadit mužstvo , které hrálo neskutečně agresivní ( ale férový) fotbal. A tento náš výkon ocenili nejenom hráči a trenéři soupeře. Z hlediště, se dlouho a ne naposled skandovalo Viktoooorka Vestec a to nejenom z hrdel našich rodičů, ale i od hráčů a diváků jiných mužstev.
Semifinále 2010 bylo od začátku trochu proti nám, po rozlosování jsme jako hosté museli nastoupit na opačné straně hřiště, a ještě k tomu začal soupeři pomáhat silnější vítr. Tento moment ovšem hráči soupeře využili dokonale a po dlouhých nákopech se trefovali přes našeho gólmana. V tomto zápase se opět potvrdila naše střelecká nemohoucnost, a když soupeři nakonec pomohli i tyče, bylo po prohře 3:0 o postupu do finále rozhodnuto.
Bohužel ve finále 2009 naopak nevyšlo skoro nic. Hráči rakouského SV Wiener Neudorfu nedosahovali sice kvalit našeho semifinálového soupeře, ale nutno uznat, že finálový zápas je zastihl v lepší formě než nás. Začali jsme vcelku dobře a vytvořili si 2 dobré příležitosti, které jsme bohužel neproměnili. Po šťastné první brance soupeře a po odstoupení zraněného Marka Merunky, jsme již nenašli recept na soupeře, který nakonec zvítězil 3 : 0. Prohrát poslední zápas turnaje je pokaždé smutné ….ale po chvilce smutku propukli v našich řadách oprávněné oslavy z nádherného poháru za 2 místo v turnaji, který byl obsazen 16 ti mužstvy z Rakouska, Švýcarska, Itálie a domácího Německa.
Také poslední vystoupení 2010 nebylo z nejpodařenějších, kluci ještě se smutkem na tváři nastoupili k zápasu o třetí místo s přesvědčením uhrát bednu. Soupeři ovšem vyšel začátek, a po šťastné trefě vedl. Na tento smolný gól ještě kluci odpověděli šťastně uklizeným trestňákem, z půlky hřiště, a to bylo z našeho vystoupení na turnaji vše. Pak už hrál jen soupeř, a dovedl zápas ke svému zaslouženému vítězství. Pro naše kluky byla účast mezi čtyřmi nejlepšími mužstvy na turnaji, velkým poučením do další práce. Soupeři nám ukázali jak hrát důrazný a kombinační fotbal na vyšší úrovni.
Nejenom předvedenou hrou, umístěním ,ale i vystupováním hráčů a fanoušků jsme si vysloužili uznání u pořadatelů, soupeřů a fanoušků, kteří nás zastavovali a ptali se „ kde ten Vestec vlastně je „ Po Salzburku to jistě nyní vědí už i v Mnichově.
O to vše se zasloužili :
za 2009 : Sam Sikyta , Márové Merunka a Malecha , Adam Šach, Dan Urban, Fanda Svoboda, Šíma Janoušek, Miki Marek a David Štern
za 2010 : Honza Lasevič, Vašek Votava, Max Semerád, Matouš Dedík, Matěj Růžička, Mára a Domíno Philipové, Maty Hásek, Matěj Kříž, Patrik Pinta, Michal Tatíček, Jakub Kostka.
