Bronz na Mozart Trophy pro FAJN 2011
publikováno 10.06.2019
9.6.2019 – Ročník 2011 se vydal na svůj první turnaj mimo republiku a to do Salzburgu na Mozart Trophy, kde sbírali medaile dříve i naše starší ročníky. Páteční cesta byla veselá, stejně jako večeře rodičů v hotelu. Děti spaly ve třídě blízké školy a uspávací metody do desíti večer nakonec zabraly.
Po sobotním slavnostním zahájení jsme se postavili proti prvnímu soupeři rakouskému Hallwangu. Oddíl nedaleko od Salzburgu byl na začátek ideální, přesto nelze říci, že by to bylo jednoduché. Kluci nakonec vyhráli 3:1. Pak nás čekal duel proti domácímu Salzburgu. Hra byla sice vyrovnaná, ale nebezpečnější jsme byli my. Výsledkem byla remíza 1:1 a pocit, že pokud se utkáme i v neděli, tak máme na to, abychom vyhráli. V sobotu se hráli dvě šestičlenné skupiny, ze kterých postupovali první tři do nedělní finálové skupiny. Třetím soupeřem byl italský Sporting Emilia Poggese, který se ujal vedení, ale naši kluci měli více ze hry, takže jsme čekali, kdy se to otočí. Tohle byl velký zápas Filipa, kterého trenér Petr přesunul po několika měsících strávených v obraně do útoku a Filip se mu odvděčil hattrickem a řekl si tím do další sezóny o pozici útočníka. Nakonec jsme těsně vyhráli 4:3. Postup už se začal rýsovat i proto, že nás čekal německý Mainz, který zatím nezískal ani bod. Zkusili jsme tedy dát větší prostor klukům s menším vytížením, ale bohužel jsme inkasovali gól a TOP formace pak musela urputně dotahovat skóre. Pak jsme čelili pokutovému kopu za ruku, takže následovalo další dotahování výsledku k remíze 2:2. Trochu jsme znervózněli a šli rychle počítat body. Nakonec se ukázalo, že i remíza nám zajistila postup do finálové skupiny. Před posledním zápasem proti Football Factory Przeclaw z Polska sundali nejvytíženější hráči chrániče a kopačky a s českou vlajkou začali ostatním kamarádům fandit. Poláci byli ovšem naprosto suverénní a rozdrtili nás 7:1. S malou duší jsme doufali, že je na druhý den překvapíme silnější sestavou. Postoupili jsme ze třetího místa. Skupinu vyhráli bez ztráty kytičky Poláci před Salzburgem.
Byli čtyři hodiny odpoledne a nebe se po zataženém dnu vyjasnilo. Naše kondiční trenérka Míša objevila při své ranní dávce běhu krásné jezero, takže jsme se místo návštěvy centra Salzburgu vydali tam. Byli jsme sice v Salzburgu, ale nic z něho jsme neviděli, přesto si myslím, že v daném počasí to bylo pro kluky naprosto ideálně strávený podvečer. Za 10 minut jsme tam byli a byla to naprostá paráda. Voda průzračná, travička posekaná, dětské hřiště, hospůdka pro tatínky a maminky se postarali o piknik. Navíc skoro žádné lidi, jak kdyby to tam čekalo jen na nás. Prostě neuvěřitelná idylka. Děti se odreagovaly a v půl desáté spaly jak miminka.
Neděli jsme začali remízou 1:1 proti dalšímu týmu ze Salzburgu 1. SSK 1919. Nutno dodat, že jsme byli s remízou spokojeni. Pak přišla odveta proti polské „Football Factory“. Věděli jsme, že to bude strašně těžké, protože Poláci hráli jako stroj promazaný Jirkou Zemanem. Naši se ujali vedení, ale po chvíli přišlo vyrovnání. Pak jsme museli střídat a druhá formace během minuty inkasovala dva góly. Honzík v bráně byl s nervy v koncích, perfektní obránce Maty, aniž by udělal chybu, začal během hry plakat, na střídačce se přidal Denis a i já jsem to nezvládl. Prohráli jsme 5:1 a byli jsme na dně. Otík s Lukou také brečeli. Bylo jasné, že to musíme hodit za hlavu. Dospěláci si to vyříkali, maminky vyndaly dětem karty, aby se odreagovaly a trenéři si s pár kluky pokecali. Uvědomili jsme si, že jsme na tomto turnaji prohráli jen s tímto týmem a že stále máme šanci na medaili. Bylo vidět, že tento fakt děti uklidnil a namotivoval. Tento polský tým byl skutečně nejlepší.
V dalším zápase nás čekali opět Poláci, kteří vyhráli druhou sobotní skupinu. Byl to náš zápas, kluci s Míšou hráli jak o život a ukázali, že bez medaile nechtějí odjet! Vyhráli jsme 4:1, byl to náš nejlepší výkon a dostali jsme se z krize na úžasnou vlnu odhodlání.
Odveta proti Salzburgu byla skoro naprostou kopií duelu z předešlého dne. Opět jsme byli lepším týmem, ale skóre bylo totožné 1:1. Čekalo nás poslední utkání proti rakouskému Marchfeld-Donauauen. Bylo jasné, že vítězství nám zaručí medaili. Trochu trapné bylo, že jsem to špatně spočítal a informoval, že nám to zaručí stříbro. Kluci s ohromnou podporou rodičů, sourozenců, babiček a dědečků makali ze všech sil. Stav byl dlouho vyrovnaný, ale nakonec jsme se prosadili a vyhráli 2:0. Radost z medaile byla ohromná a o tom, jaká medaile to bude, mělo rozhodnout poslední utkání polských týmů. Football Factory Przeclaw měl zlato již jisté, takže postavil pochopitelně slabší sestavu. Druhý polský tým potřeboval výhru…po chvíli bylo jasné, že se stříbra nedočkáme. Football Factory poprvé na turnaji prohráli a bylo vidět, že kdyby se hrál tento zápas dříve, asi by tak neskončil. Přesto naše štěstí nebralo konce. Náš sen se splnil!
Vychutnali jsme si týmový pokřik, děkovačku, vyhlášení, focení i elektrizující atmosféru cestou zpět. V autobusu zněly písně jako We are the champions, Zelená je tráva, skandovalo se Hoši děkujem, Míšo děkujem, Mistři, mistři…bylo to prostě skvělé.
Takže hoši a Míšo moc děkujeme!!! Děkujeme Šimonovi, Láďovi, Kájovi, Viktorovi, Denisovi, Míše, Honzovi, Lukášovi (1 gól), Matyášovi (1), Lukovi (3), Filipovi (6), Otíkovi (7). Všichni byli skvělí a dali do toho všechno. Děkujeme rodičům a vedení oddílu za podporu. Naše skvělá příprava v podobě stanů a občerstvení ve velkém vedru určitě sehrála významnou roli. Turnaj v zahraničí je velmi náročný, ale zážitek je to nepopsatelný. Příští rok si to musíme zopakovat!
